Cesta na Ukrajinu

Den 93 – Za výhodu dobrovolnictví v Moldavsku považuji třeba i to, že jsme měli možnost jet na EVS trénink za hranice, a tak jsme spolu s dobrovolníky z Ukrajiny a Běloruska strávili pár dnů na západě Ukrajiny v lyžařském středisku Slavske. I když trenéři odvedli skvělou práci, tak vzhledem k tomu, že se v oblasti neformálního vzdělávání a programu Erasmus+ pohybuji již nějakou dobu, trénink samotný pro mě upřímně nebyl až tak přínosný, jako právě možnost poznat nová místa Ukrajiny. V maršrutkách a nočních vlacích jsme celkově strávili přes třicet hodin a po cestě jsme si naplánovali i návštěvu měst Oděsa a Lvov.

Na cestách se mi moc líbilo, jak měli lidé naprosto jasno v tom, odkud asi tak jsme…

Pán, Oděsa: „Prosím vás, která šalina jede do centra?“ „Odkud jste? Češka? Jo, vy jste takoví malí Němci, vy potřebujete mít všechno naplánované!“

Ivan s tričkem The Czech Republic, Slavske: „Máte pěkné tričko. Já jsem z Česka.“ „Díky, však to je skoro Ukrajina! A na to setkání se napijeme, davaj vodku!“

Paní z Kišiněva v maršrutce: „Mluvíte moc pěkně, líbí se mi váš bulharský přízvuk. Tady máte jablka ze zahrádky.“

Místní nadšenec do hor, Slavske: „Vy v Kanadě máte velkou zimu, já vím, ale u nás je taky dost chladno!“

Kontrola na hranicích: „Jak se jmenujete? Alena? Hm…to je velmi typické ruské jméno! Máte povolení k pobytu?“

Tuhle větu už jsem pronesla několikrát, ale musím znovu zopakovat, že Ukrajina mě fakt baví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!