Zimní oblečení a fundraisingová kampaň

Den 200„Prosím vás, nenašla by se tu na mě nějaká zimní bunda?“

„Omlouváme se, ale momentálně u nás bohužel žádné pánské zimní bundy či boty nejsou. Máte alespoň nějakou čepici?“ 

„Ne, tohle je všechno co mám.“

Tahle situace mě jen více namotivovala v tom, abych vytvořila svoji první fundraisingovou kampaň!

V Charitativním centru pro uprchlíky a žadatele o azyl, kde dobrovolničím, se momentálně potýkáme s naprostým nedostatkem zimního oblečení a obuvi pro muže. Samozřejmě mojí první myšlenkou bylo využít obyvatel, kteří žijí v Kišiněvě, a tak vznikl plakát, který vyzývá přímo k darování zimního oblečení do našeho centra. Nicméně kdo si občas čte mé zápisky z Moldavska, situace je tu oproti Česku opravdu odlišná. A to zejména po stránce ekonomické. Když jsem například procházela secondhandy, tak mě zarazilo, že ceny se tam od běžných obchodů příliš neliší a kvalita je opravdu mizivá. Zlaté české sekáče 🙏 !

A tak jsem vedení našeho centra oficiálně předala více než 400 eur, které se mi povedlo vybrat právě v rámci mé zimní fundraisingové kampaně. Znovu bych chtěla poděkovat všem, kteří mi s kampaní pomáhali. Finanční pomoc nám poskytlo přes 30 lidí z více než 10 zemí a na sdílení kampaně samotné se podílela stovka lidí ze 4 různých kontinentů.

Kampaň byla primárně zaměřena na dotaci zimního oblečení, a tak mám obrovskou radost, že se nám podařilo získat velké množství oblečení od místních, expatů, ambasadorů, evropských EVS dobrovolníků či amerických Peace Corps dobrovolníků. Poprvé jsem se dozvěděla o akci Giving Tuesday Česko a dokonce se mi podařilo navázat spolupráci s akcí „FreeShop“ od místní ekologické organizace EcoVisio. Celkově musím říct, že jsem se díky kampani naučila mnoho cenného a opravdu si vážím dobrosrdečnosti lidí kolem mě, které jsem často byla svědkem. Vyzdvihnout bych chtěla i velice milou komunikaci s českými organizacemi, z nichž mi mnoho z nich poskytlo cenné kontakty, nabídlo uspořádání sbírek, zasílání oblečení atd.

Téměř každou středu jsem také pracovala v ubytovně pro žadatele o azyl, kde má CCR místnost s darovaným oblečením a snažila jsem se tam oblečení přebrat, uspořádat a i malý prostor využít na to, aby byl přehlednější. A sem-tam jsem měla i drahocenné pomocníky – nejen, že mi pomáhali třídit oblečení a dekorovat krabice nápisy ve všech možných i nemožných jazycích, ale starali se také o to, aby i můj vlastní vzhled neupadal do stereotypu. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!