Jaký je Kišiněv?

Den 68 – Taková ta denní překvápka a paradoxy. Teplá voda nám na bytě tekla zatím jen dvakrát. Dnes pro změnu netekla vůbec. Než jsem dorazila do centra, tak začalo pršet. Nejen, že jízda trolejbusem byla ještě záživnější, než obvykle, ale na cestě do práce mě taky čekalo pěkné překvapení. 😀

Den 74 – Na otázku, co si myslím o Kišiněvě a jak ho vnímám, odpovídám nejčastěji tak, že si připadám jako ve městě a na vesnici zároveň. V Kišiněvě se cítím, jako bych se vrátila v čase o desítky let zpět a celkově tu vůbec nemám pocit, že žiju v hlavním městě. Kdybych měla srovnávat s Brnem, tak je Kišiněv téměř o polovinu menší, ale se zhruba dvojnásobkem obyvatel.

Jak celá země, tak i tohle město je pro mě plné výrazných kontrastů, které se týkají například i budov (ano, jsou tu i Mekáče) nebo sociálních tříd obyvatelstva. Ulice jsou plné jak nových moderních aut, které mezi sebou s velkou oblibou často soupeří (a Škodovek je tu snad více než u nás), tak i důchodců, kteří prodávají všechno možné od ovoce a zeleniny přes oblečení až po možnost zvážit se na osobní váze za 1 lei. A frčí tu šaty, umělé řasy a zlaté zuby (ty teda spíš u té starší generace).

Když jsem si pročítala různé názory na Kišiněv, tak jsem si říkala, že dokážu pochopit, proč se pro někoho opravdu nejedná o město, které by si na první pohled zamiloval. Na druhou stranu já už jsem tu skoro tři měsíce a musím říct, že tohoto rozhodnutí v žádném případě nelituji, protože se jedná o nesmírně zajímavou zkušenost (i když ty trolejbusy jsou pro mě fakt boj, o tom žádná 😅 …).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!